Miroslav Rozenberg, Head of Performance Marketing v Kiwi.com. Už jako Brand Manager a Campaign Specialist UNIFERu se podílel na marketingových aktivitách našeho klienta a svého času nejrychleji rostoucího globálního start-upu, tehdy ještě pod značkou Skypicker. V UNIFERu byl také u rebrandingu Skypickeru na Kiwi. Jak využívá zkušenosti nabyté v naší digitální agentuře, prozradil v rozhovoru, který vznikal ještě v době jarní koronavirové krize.
Jsi stále v kontaktu s lidmi z UNIFERu?
Ano, to rozhodně jsem. Zhruba se šesti lidmi jsme v kontaktu zůstali, ale už ne na týdenní bázi, protože někteří se přestěhovali do Prahy. Komunikujeme spolu online či offline, za což jsem rád. Vrcholem jsou pak víkendová kreativní soustředění s bývalými kolegy v přírodě.
Čím tě UNIFER zaujal a co jsi měl na starosti?
Na vysoké škole jsem po prvním semestru zjistil, že mě to moc nebaví, a tak jsem se přihlásil do projektu jménem MUNISS. Jedná se o meziuniverzitní projekt podporovaný Evropskou unií, ve kterém jsem se stal vedoucím osmičlenného týmu. A tehdy, to jsem ještě nevěděl, jsem potkal Kamila Pavlíčka, mého budoucího kolegu a kamaráda. Kamil byl členem týmu, který měl na starost assessment centrum pro výběr vedoucího do MUNISS. V rámci projektu jsme se umístili celkem dobře a UNIFER tehdy oslovil účastníky, zda by neměli zájem o nějakou praxi či stáž. Řekl jsem si, proč ne a začal jsem s UNIFERem spolupracovat. Mým prvním úkolem bylo dostat UNIFER do povědomí mezi studenty na univerzitách. Měl jsem tedy na starost přednášky, workshopy a další způsoby promování.
Pomohl ti UNIFER nabýt nějaké dovednosti, které používáš i teď – v práci nebo i mimo ni?
Rozhodně se nebojím říct, že díky UNIFERu jsem tam, kde jsem teď. Byla to moje první práce, která mě formovala, a poznal jsem tam spoustu skvělých lidí. V mladém věku jsem se dostal k množství zajímavých projektů, různých druhů businessů, spolupracoval jsem s velmi zajímavými lidmi, ale i s lidmi opačného typu, což je taky velmi důležité. Prohloubil jsem si zde vědomosti marketingové, businessové i manažerské, ale nejvíce bych vyzdvihl schopnost přizpůsobit se. UNIFER byl a stále je extrémně dynamické prostředí. Stále bylo něco nového a čím víc se umí člověk přizpůsobit změnám a novým projektům, tím lépe.
Z UNIFERu jsi přešel do Kiwi.com. Jak se liší tvá práce od té v UNIFERu?
V UNIFERu jsem mj. svůj čas věnoval Kiwi jako klientovi, tehdy se ještě firma jmenovala Skypicker. Kiwi v tu dobu mělo v plánu založit vlastní marketingový tým, a tak byl můj posun z agenturní role přirozenou cestou. Chtěl jsem získat nové zkušenosti a poznat prostředí klienta z druhé strany. S UNIFERem a Kiwi jsme se tedy dohodli, že přejdu do Kiwi a budu pracovat přímo pro ně. Největší rozdíl je v tom, že UNIFER je marketingová agentura, která má své postavení v České republice a Kiwi měla od začátku tendenci být světová. Další rozdíl je ten, že v UNIFERu jakožto agentuře jsem řešil problémy různých klientů, zatímco v Kiwi se soustředím pouze na tuto firmu a nemyslím na nic jiného. Dovolí mi to jít více do hloubky a lépe rozumím všem procesům.
Jak vypadá tvůj běžný pracovní den?
Nejdříve bych nastínil můj opravdu běžný pracovní den před karanténou. Dříve jsem vstával opravdu brzy, ale teď vstávám tak, abych byl nejpozději o půl deváté v práci. Jelikož jsem zodpovědný za celý performance marketing Kiwi, tak musím neustále sledovat data, zda sedí či nesedí, jak rosteme a kde rosteme a tak dále. Tím tedy vlastně v práci začínám, porovnávám veškerá data a k tomu mi pomáhají všemožné dashboardy a tabulky. Poté musím zkontaktovat lidi, kteří jsou zodpovědní za určité úkoly, a řeším s nimi, proč se děje, co se děje, jak to napravit, co vylepšit nebo naopak pochválit za to, co funguje výborně. Kromě toho tvoří většinu mého dne meetingy, na kterých se řeší důležitější a většinou celofiremní plány a úkoly. Snažím se nebýt na schůzkách, na kterých to není nezbytně nutné, a i tak je mám vlastně celý den. A o přestávkách se snažím jíst, dát si kávu, odepisovat na e-maily a na Slack.
A jak se to lišilo, když jsi trávil dny v karanténě na home office?
Mám pocit, že v karanténé člověk pracuje nonstop. Sedí celý den doma za počítačem a nemá tak vlastně ohraničenou svoji pracovní dobu. Práce samotná se mi ale nijak nezměnila. Jen došlo ke změně formy, takže místo osobních schůzek řešíme vše online. I v karanténě tedy většinu mého dne tvořily meetingy. Problém se vstáváním nebyl. Jsem vzhůru už od 7 i bez budíku, takže to mi problém nedělá.
Vystudoval jsi bakalářský stupeň na MENDELU, ale dál jsi už nepokračoval. Proč jsi se rozhodl nestudovat dále magisterský stupeň?
Po gymplu jsem šel studovat proto, že jsem vůbec nevěděl, co dál. Netušil jsem, čím bych se chtěl živit, a tak jsem si logicky vybral nastoupit na vysokou školu. Dalším důvodem bylo to, že jsem chtěl odejít ze svého rodného města a osamostatnit se, jako spousta mých kamarádů. Po vystudování bakaláře jsem nepokračoval dál, protože mi přijde, že vysoké školy neodráží skutečnost. Nevím, jak je to třeba v medicíně nebo technických oborech, ale v mém případě mi to tak připadalo. Navíc nikde nebylo zaměření vyloženě na marketing. Čím delší dobu jsem pracoval v UNIFERu a zapojoval se do každodenního business života, tím víc jsem nebyl schopný najít propojení mezi skutečností a tím, co mě učili ve škole. Čím dál tím víc se tyto dvě cesty od sebe oddalovaly, a přitom by se měly naopak přibližovat.
Můžeš uvést nějaký příklad?
Pěkným příkladem je moje bakalářská práce. Mým tématem bylo vypracování obchodního plánu pro společnost, a jelikož jsem měl práci v UNIFERu, měl jsem možnost konzultace s odborníky z oboru. S jejich radami jsem vypracoval bakalářku, a když jsem přišel za svým vedoucím, tak mi řekl, co to dělám, že se to takto vůbec nedělá, a že to mám špatně. To byl pro mě takový klín do rakve v přesvědčení, že tyto dva světy spolu nemají vůbec nic společného. Vystudoval jsem bakaláře a vyplnil si checkbox, aby byla rodina spokojená, ale dál už jsem takto nechtěl pokračovat. To, že se chci věnovat marketingu jsem nezjistil ve škole, ale až díky praxi.
Co ti nejvíce pomohlo k tomu, že jsi dnes tak úspěšný ve svém oboru?
Když jsem byl malý, tak jsem se věnoval různým sportům, ale nikdy jsem nedělal jeden sport třeba dvacet let. Teď sportuji každý den a troufnu si říct, že se díky tomu nerad vzdávám. Mimo sport mi hodně pomáhá schopnost přizpůsobit se a to, že nepláču nad rozlitým mlékem. Vždy si řeknu, ok je to zlé, ale co můžu udělat pro to, aby se to spravilo. Určitě tedy pomáhá zdravý pohled na věc. Mám také takovou easy-going povahu a hned se s každým skamarádím, díky čemuž se s lidmi lépe domluvím.
Jaký je tvůj způsob odreagování po práci?
K odreagování mi rozhodně pomáhá sport nebo také setkání s kamarády. Je důležité si najít čas pro relax, ať už pasivní či aktivní, dochází tak totiž k určité psychické hygieně. Sport mi navíc dodává zase takovou jinou formu energie, a kdybych si ten čas na odreagování nenašel, vadilo by mi, že se o sebe nijak nestarám. Možná bych měl i pocit, že věnuji veškerý svůj čas práci na úkor svého zdraví. Rozhodně si hlídám, abych si každý den našel čas pro sebe. Časy, kdy jsem pracoval šestnáct hodin denně jsou už dávnou za mnou. Teď už se to stává opravdu pouze výjimečně.
Co je tvůj cíl nebo hnací motor?
Nad tím už jsem přemýšlel hodněkrát. Není to vyloženě hnací motor, ale peníze mám rád i já, takže nějaký standard vyžaduji. Moc neprožívám materiální statky, ale spíše dávám peníze do zážitků. Co bych jako hnací motor možná nazval je to, že se snažím pomáhat lidem kolem sebe a mít přitom zábavu.
Jak vnímáš a využíváš své silné a slabé stránky?
V rámci práce závisí mé slabé stránky i na typu pracovní pozice. Když jsem byl Product Manager, tak jsem byl vystavovaný úplně jiným situacím než teď, kdy mám pod sebou patnáct lidí. Také se liší podle toho, v jakém jsem životním stádiu. Vždy o nich vím, ale je těžké je nějak měnit či snižovat na minimum. V minulosti jsem se o to snažil a dopadlo to tak, že jsem danou slabou stránku úplně otočil. Dejme tomu, že by mi v minulosti třeba trvalo dlouho se rozhodnout. No a já na to tlačil až tak, že jsem se začal rozhodovat až moc rychle a téměř jsem nad tím nepřemýšlel. Takže teď věnuji většinu času těm silným stránkám a o těch slabých vím, že tam jsou. Snažím se na ně dávat pozor, ale nijak aktivně je neřeším.
Mé silné stránky v momentální pozici jsou tah na bránu a nekonečný optimismus. Za slabé stránky považuji to, že jsem od začátku nevěřil svým schopnostem a byl jsem na začátku až příliš opatrný. Některé věci jsem mohl udělat dříve a ušetřit buď peníze, problémy nebo i čas.
Kdybys měl něco poradit svému o pět let mladšímu já, co by to bylo?
Poradil bych mu, ať neřeší budoucnost, protože se to samo nějak vykrystalizuje. Ať má pozitivní přístup k věcem, chová se k lidem ohleduplně a na nic si nehraje. Jak jsem říkal, všechno jde lépe, když jsme k lidem milí. Důležité je na sobě pracovat, neflákat to a ono to nějak půjde.
