Už v šestadvaceti letech se stal ředitelem design & digital agentury. Člen klubu mladých manažerů ČMA i externí lektor na univerzitě. Kamil Pavlíček v rozhovoru prozradil, jaké byly jeho začátky v digitální agentuře UNIFER, co všechno absolvoval po nástupu do funkce CEO a kde se vidí spolu s firmou v budoucnu.
Obsah
V roce 2013 si nastoupil do UNIFERu a obsadil pozici marketing manager. Proč tě zlákal UNIFER?
Znal jsem Standu Gálika, tehdejšího ředitele. Učil u nás na fakultě a měl za úkol rozběhnout UNIFER prakticky od nuly. Jednou, když jsem se vracel ze zábavního parku v Německu, mi přišla zpráva od Standy: „Počuj Kamil, ty čo teraz robíš? Ja ťa zamestnám.“ Já jsem se však ještě potřeboval věnovat studiu. I po nějakém čase mi Standa místo pořád držel, a tak se ze mě stal marketingový ředitel. Moje první obchodní schůzka za Unifer byla s Oliverem Dlouhým, majitelem firmy Skypicker – dnes známou jako Kiwi. S Oliverem jsme přibližně ve stejném věku, setkání bylo velmi přátelské, proběhla rovnou tykačka a pustili jsme se do práce. Tehdy měl asi třicet kolegů. Naší úlohou bylo vymyslet, jak uchopit jejich marketingové aktivity. Byla to parta šikovných lidí, ale myslím, že tehdy ani oni netušili, že se ze Skypickeru vyklube taková pecka.
Po 2 letech se z tebe stal CEO UNIFERu. Kolik ti v té době bylo?
26 let.
To je relativně nízký věk na pozici ředitele. Co předcházelo tomu, abys s klidným svědomím pozici vzal a věděl, že jsi připraven?
Stalo se to poměrně rychle a rozhodně nemůžu říct, že jsem byl připraven. Skypicker tehdy vstupoval do firmy jako partner a spolumajitel UNIFERu. Kompletně se měnila strategie a vize, ze dne na den jsem musel řešit spoustu věcí. Když se ve firmě změní vedení, pro lidi jde o změnu, se kterou nepočítali. Bylo potřeba řešit motivaci kolegů. Rozhodovat se, s kým na jedné lodi zůstaneme a s kým se budeme muset rozloučit. I když se do té doby jednalo o dobré kamarády a kolegy, najednou člověk musí udělat rázný řez ve prospěch celku. To bylo samozřejmě extrémně náročné a během toho jsem ty zkušenosti sbíral postupně. Zkušenost má takovou blbou vlastnost, a to, že ji člověk získá až po tom, co ji potřeboval. Ačkoliv to byl pro mě a firmu velký třesk, změna pro lidi byla relativně přirozená. Myslím a věřím, že se nikdo necítil ublíženě a téměř se všemi jsme dodnes dobří kamarádi.
Zkušenost má takovou blbou vlastnost, že ji člověk získá až po tom, co ji potřeboval.
Chci, aby každý ve firmě věděl, na čem pracujeme
Jakým šéfem bys chtěl být nebo jak by sis přál, aby tě vnímali kolegové a spolupracovníci?
Vždy jsem chtěl, aby věděli, že za mnou mohou kdykoliv a s čímkoliv přijít. Ať už se jedná o záležitost pracovní nebo osobní. Když za mnou někdo přijde a chce si promluvit o osobním problému, beru to jako vyznamenání – že mi ten člověk důvěřuje. Na začátku jsme měli všichni něco málo přes dvacet let, takže jsme se prakticky pořád setkávali i mimo práci na pivku nebo u večeře. Časem jsme dospívali, nacházeli partnery, zakládali rodiny a na setkávání po práci už nezbývalo tolik času. I když neformálních setkání s kolegy není tolik, co dřív, pořád máme mezi sebou nadstandardní vztahy a to je pro mně důležité. S každým kolegou se vidím alespoň jednou týdně, aby věděl, že jsem tady pro něj. Chci vědět, na čem pracuje, a chci, aby věděl, na čem pracuji já. Taky aby všichni věděli, kam jako firma směřujeme. Je pro mně rovněž důležité, aby všichni věděli, že jakékoliv rozhodnutí ve firmě uděláme, je spravedlivé.
Kam bys chtěl UNIFER v budoucnu směřovat?
Na začátku jsme dělali hodně oborů. Sestavování ekonomických analýz, teambuildingy na míru nebo podporu ve výběrovém řízení (assesment centra) pro firmy. Samozřejmě marketing, weby, organizace eventů a podobně. Časem jsem jednotlivé oblasti škrtal. Dnes se věnujeme menšímu počtu oblastí – hlavní jsou design (grafika a video) a digital (weby, e-shopy, online marketing). Jsem rád, že k tomu došlo. Ponechali jsme si to, co opravdu umíme, a teď už jenom každou službu rozvíjíme.
Naše strategie služeb zní – ALL ABOUT WEB. Začíná to zasazením webu do marketingové nebo obchodně marketingové strategie. Spolupráce se občas dotkne i brandingu. Když k tomu přidáme datovou analytiku, jsme schopni vytvořit funkční webové řešení nebo jakoukoliv prezentaci firmy. Když je prezentace hotová, řešíme, jak k ní přivést zákazníky. K tomu nám slouží kampaně, sociální sítě nebo optimalizace ve vyhledávání. Každou z hlavních služeb rozvíjí vždy jeden člověk. Současně posilujeme sdílení povědomí o službách napříč týmem. Naši kolegové jsou díky tomu, oproti standardům v oboru, mnohem univerzálnější. Když vývojář webu ví, jak přemýšlí designer, a opačně, šetříme tím spoustu času, peněz a výstupy jsou jednoduše lepší.
Jsme taky otevřeni partnerstvím s dalšími agenturami a odborníky, abychom byli schopní doručit nejlepší výsledek. Příkladem je třeba spolupráce s agenturou Move up. Oni se věnují novinářům, public relations a copywritingu, my se věnujeme designu a digitálu.
Naše strategie služeb zní – ALL ABOUT WEB.
Naučili jsme se netvrdit, že umíme všechno
Kolik hodin denně věnuješ práci?
Na začátku prakticky rozdíl mezi prací a volným časem neexistoval. Ráno jsem se probudil, hned začal pracovat, pak jsem šel do kanceláře, pracoval. Večer jsme s kolegy šli na večeři nebo na pivo, kde jsme opět řešili práci, nápady a věci, které byly zrovna aktuální. Pak člověk přijde do fáze, kdy trochu zvolní, pak chytí novou inspiraci a začne opět víc. Dal jsem si závazek, že o víkendu neotevřu notebook. Takže pracuji na tabletu. 🙂 Můj běžný den začíná relativně pozdě – málokdy začnu před osmou. Na druhou stranu pozdě i končí.
Máš na svém kontě nějaký fail?
Spoustu. Vlastně bych řekl, že se každý týden snažím přidat alespoň jeden do sbírky. 🙂 Chci si ale z každého něco vzít, aby se stejná chyba neopakovala víckrát. Jak už jsem říkal, v čase, kdy jsem nastupoval na pozici ředitele, se dělo ve firmě hodně změn a měnila se i strategie a vize. První rok jsme fungovali, dá se říct, v krizovém režimu. Do roka se všechno ustálilo, dařilo se nám a já se domníval, že jsem fakt dobrý. Takže jsem si nastavil ještě ambicióznější cíle.
Pustili jsme se do více aktivit a projektů, což naši pozornost roztříštilo více směry a nevěnovali jsme tolik pozornosti tomu hlavnímu, co jsme dělali. Měli jsme taky smůlu na lidi, kteří vedli jeden z projektů. To nás pak stálo spoustu úsilí, peněz a taky dočasné demotivace – že jsme se pustili do něčeho, co nedopadlo podle představ. Od té doby netvrdíme, že umíme všechno. Raději se spojíme s partnery, kteří jsou v dané disciplíně jedničkou. Byla to sice drahá zkušenost, k byznysu to ale samozřejmě patří. Nasměrovala mě k myšlence zaměřit se na míň věcí, ve kterých budeme vynikat. A za tím si dnes jdeme.
Obecný recept na úspěch je hrozně jednoduchý – makat víc než ostatní.
Existuje podle tebe obecný recept na úspěch?
Na toto téma je spousta knih a článků. Já se přiznám, že je už nečtu, protože se jejich obsah pořád dokola opakuje. Obecný recept je přitom hrozně jednoduchý – makat víc než ostatní. A jestliže jsem se stal tak brzo ředitelem firmy, tak proto, že jsem už při škole makal víc než ostatní. To samozřejmě neznamená, že bych si něco odpíral a seděl pořád jenom v práci nebo v knihovně. Když jsem tuto příležitost v UNIFERu dostal, lidi z firmy věděli, že na svůj věk makám víc než ostatní, že mám víc zkušeností a kontaktů.
Je potřeba jít příležitostem naproti. Kdo sedí doma a nic nedělá, se nikam nedostane. A v neposlední řadě být k lidem slušný, nedělat podrazy a budovat si dobré vztahy, které v budoucnu mohou skončit spoluprací nebo partnerstvím. Budu rád, když mě kdokoliv s dobrým nápadem nebo zájmem o spolupráci kontaktuje. Návrh si moc rád vyslechnu a kdo ví, možná z toho bude další úspěšný projekt.
