Ivan Lukáš je spoluzakladatel PR agentury Move up, workoholik, technoid a sportovec. Ze studenta chemie a biologie a adepta učitelství se změnil v novináře až postupem času přešel „na druhý břeh“ a začal se starat o vztahy firem s veřejností. „Moje osobní výzvy jsou v efektivitě práce a občasných záchvatech workoholismu,“ prozrazuje v rozhovoru.
Podle tvého LinkedIn jsi studoval obor Chemie a Biologie na Masarykově univerzitě, ale teď jsi ředitelem PR agentury Move up. Co tě vedlo k tak velké změně v oboru?
Tohle budu muset vysvětlit asi trošku obsáhleji. Na vysoké škole jsem se teprve hledal. Bavila mě práce s dětmi, které jsem se dlouhodobě věnoval v rámci dětských organizací a letních táborů, proto jsem studoval učitelství. Jenže přes všechny ideály, tento obor je trvale finančně značně podhodnocen. Už během studia jsem tak přemýšlel o uplatnění mimo studijní obor a vybíral mezi farmacií a odbornou žurnalistikou, ideálně z oboru informačních technologií. Vyhrála žurnalistika, která byla sice finančně mnohem chudší, ale umožňovala mi denní přístup k nejžhavějším IT novinkám. Byl jsem jeden z prvních 1 000 lidí v republice, kteří měli mobilní telefon.
Musel jsi být hodně zapálený do technologií.
Ano. Později jsem se dostal do redakce časopisu Computer a následně do jeho managementu. Bylo obecně známo, že novináři, kteří si chtěli vydělat víc peněz, se přesouvají do PR agentur, protože mají skvělou praxi pro takovou práci – což mimo jiné platí dosud. A tak jsem se dostal do Virklis, tehdejší jedničky mezi agenturami pro IT firmy. Práce mě chytila, bavila, přinášela uspokojení i dobré finanční ohodnocení a navíc fajn lidi kolem sebe. Získal jsem v ní hodně dalších zkušeností a chytil drajv, který nakonec vedl k tomu, že jsem se rozhodl zkusit založit vlastní agenturu – Move up. Jsme tady už pátý rok, rosteme a vyvíjíme se, máme spoustu plánů a ve spojení s UNIFERem, troufnu si říct, jsme špičkou ve svém oboru.
Jak vypadala taková změna oboru? Odkud ses o public relations, komunikaci či marketingu dozvěděl vše, co víš teď?
Každá změna v životě vychází z aktuálních potřeb něco změnit. U mě platí, že jakmile se z práce stane rutina, snažím se hledat nové cesty, které by přinesly nové výzvy. Jít pořád dál, měnit zažité stereotypy a snažit se posunout oborové laťky stále výš. Možná to někomu bude znít jako klišé, ale je to životní filozofie. Změna oboru je ve své podstatě jednoduchá: chcete zkusit něco nového a nebojíte se toho. A zároveň tomu oboru máte co nabídnout, abyste se dokázali „uživit“. Jako novinář jsem se s PR a marketingem setkával denně. O komunikačním oboru se pořád učím nové věci, protože i tento obor se dynamicky vyvíjí a pro úspěch našich klientů je nezbytné sledovat trendy shora, nikoli zespoda. Za zdroje informací mi slouží odborná média, oborové konference, networking, naši klienti, ale také moji kolegové a spřátelené agentury z naší celosvětové sítě WIN Group.
Nejsilnější příběh má projekt pro Kiwi.com, který jsme pomáhali budovat od jeho samotného začátku.
Když se někdo chce naučit být PR-istou, kde by měl začít?
Je nesporné, že každý má talent pro nějakou činnost, je to přírodní zákon. Samotný talent ale nestačí a je potřeba se stále vzdělávat a vyvíjet spolu s oborem. Píáristou určitě nemůže být kdokoli – kombinací inteligence, pracovního nasazení, kreativity, zodpovědnosti a sebedisciplíny spolu s komunikačním talentem a dobrou znalostí minimálně angličtiny se hned tak někdo pochlubit nemůže. Ale pokud tyto vlastnosti někdo má, může do PR nastoupit bez jakýchkoli předchozích zkušeností. Velmi rychle ho pak u nás naučíme osvojit si potřebné procesy a dovednosti a již po několika měsících jsou takoví talenti schopní samostatné práce pro klienty. Obecně se u nás noví kolegové obvykle vypracují z juniorních pozic do vyšších do roka od svého nástupu. Navíc se u nás dá pracovat i během studia a zajistit si atraktivní celoroční brigádu i praxi.
Jak vypadá tvůj běžný pracovní den?
Velkou výhodou PR je, že přináší velkou pestrost práce. Stále nové obory, klienty, metody, úkoly, výzvy. Rutina je v našem oboru pouze procesní, PR metody se neustále vyvíjejí stejně jako potřeby trhu, takže se dá u PR bezesporu vydržet celý život, aniž by člověk musel nutně ztratit „drajv“. Budíček mám doma s dětmi, tedy kolem půl sedmé, ráno u snídaně rychle prolétnu maily a nové články z RSS kanálů, kolem osmé sedám k počítači. Pracovní den mám rozdělený na dva hlavní úseky, hlavní pracovní doba je zhruba do pěti, poté se věnuji mimopracovním aktivitám a kolem půl deváté večer přichází druhá pracovní doba, zhruba tří- až čtyřhodinová. Řídit agenturu je náročný proces a zatím je pořád co posouvat dál, i když mým cílem je, aby byla většina procesů, které nyní vyžadují „ruční správu“, do budoucna automatizovaná.
Své služby už jste poskytli mnoha firmám. Který projekt tě nejvíc bavil?
Je těžké vybrat jen jeden. Ale zřejmě nejsilnější příběh má Kiwi.com, dříve Skypicker, který jsme pomáhali budovat od jeho samotného začátku – firma vznikla v našich kancelářích, kde také první zhruba rok svého provozu tvrdě pracovala, a během pěti let jsme společně dokázali úžasné věci. Dali jsme dohromady veškerou komunikační strategii, mediálně „prodávali“ firmu i její zakladatele a pomohli jí dostat se do světa, odkud brzy přišel zlom úspěchu a pak už firma začala neuvěřitelně růst. Prožít příběh takového úspěchu se jen tak někomu nepovede, je to neopakovatelné, ale zkušenosti s Kiwi se snažíme dále úročit při práci s dalšími ambiciózními startupy, abychom byli i u dalších podobně silných nových příběhů.
V nejbližších letech bude stále více preferováno online prostředí.
V čem se plánuje Move up dál rozvíjet?
Dá se říct, že úplně ve všem. Každá oblast našeho působení potřebuje mít nastavenou strategii, zodpovědný tým a jasně definované cíle, které se musí plnit. Mám na mysli krátkodobé i dlouhodobé cíle. Poslední dva roky jsme se např. spolu s Kamilem Pavlíčkem věnovali procesnímu propojení našich agentur Move up a UNIFER po jejich akvizici a řada aspektů našeho dalšího rozvoje začíná v efektivní komunikaci našich dovedností. Trochu nás ale doběhlo známé české úsloví, že pod svícnem bývá tma – v poslední době jsme tolik nepracovali na vlastní propagaci a této oblasti se nyní tedy konečně také začínáme více věnovat.
Chtěl bys pracovat sám pod sebou?
Vše, co dělám, dělám s nejlepšími úmysly. Chci jít pořád dál a být o krok před ostatními firmami v oboru. Za takovými vlastnostmi bych šel vždy, takže po této stránce bych pod sebou pracoval rád. Moje osobní výzvy jsou v efektivitě práce a občasných záchvatech workoholismu. U šéfa by mi to nevadilo, jako šéf to ale očekávám i od svého týmu a to může být někdy trochu svazující. Pracujeme u nás ale na principu tzv. otevřených dveří. Kdokoli z mých kolegů může přijít s kritikou a podněty ke zlepšení, a to čehokoli ve firmě, tedy včetně mě. Dá se tedy říct, že moji kolegové mě mohou „tvarovat“ do pozice šéfa, jakého chtějí mít. Jestli už ho mají, se musíte zeptat jich. Ale dokonalý prý nemůže být žádný člověk.
Co podle tebe chybí aktuálním studentům či mladým lidem a čím tě naopak inspirují?
Z mého pohledu chybí řadě mladých lidí větší nasazení, zodpovědnost a respektování autorit. Je to dáno vývojem společnosti a uvolněním pravidel v ní. Moje generace X ještě zažila omezení plynoucí z komunistického režimu, který formoval člověka k opatrnosti a snaze příliš nevyčnívat z davu. Kdo plnil, co měl, mohl být klidnější. Nedovedl jsem si proto například představit, že bych někdy nedodal slíbenou práci. U řady současných studentů tato zodpovědnost chybí. Generace Y a Z staví na první místo sebe a práce je jen jakýmsi doplňkem, který se mění podle aktuální nálady. Já uznávám lidi, kteří když učiní nějaké rozhodnutí, dokážou za ním tvrdě jít, nebát se překážek a toto předsevzetí splnit. Pro které je zkrátka stěžejní vždy odevzdat kvalitní práci i na úkor svého volného času a zábavy. Oceňuji proto především cílevědomost, nasazení, zodpovědnost a snahu.
A čím tě naopak potěší?
Když se setkám s mladými lidmi, kterým tyto vlastnosti nejsou cizí. Mají skvělé nápady, za kterými se nebojí jít a dotáhnout je do úspěšných firem s mezinárodním byznysem. Všechen svůj čas obětují snaze někam svoje nápady dostat a velké nasazení také velmi často nese velké úspěchy. Schopní mladí lidé vidí nové příležitosti, na nichž se sám mohu učit. To je skvělé. I v našich agenturách chceme dávat co nejvíc prostoru schopným mladým lidem, především kvůli jejich novým pohledům. I díky nim se náš obor může posouvat dál.
Jak vidíš budoucnost PR? Co bude trendem příštích 3 let?
Řadu trendů a byznys napříč víceméně všemi obory bezesporu ovlivní současný globální dopad koronaviru. Firmy budou upravovat své strategie a lépe zvažovat rozvojové kroky, stejně jako pečlivěji posuzovat rizika a budovat rezervy. To je výhled, který může brzdit inovace, a proto očekávám, že v oblasti PR bude nyní převládat spíše „rutina“, poptávka po tradičních službách. Dopad situace by ale měl být jen krátkodobý, v řádu měsíců, a pak se firmy opět více pustí do komunikačního experimentování.
Současná situace rovněž urychlila přechod řady firem do online prostředí. Toto a práce na dálku může ušetřit provozní náklady firem a zřejmě způsobí i zánik některých pracovních míst. Očekávám, že v nejbližších letech proto bude stále více preferováno online prostředí a nové trendy budou vznikat primárně pro něj. Bude také růst snaha o automatizaci online prostředí. V oblasti PR budou firmy vyžadovat měřitelné výstupy a preferovat online kanály. Koronavirus ukázal, že sebelepší plány nemusí být realizovatelné z důvodu zásahu vyšší moci. Jsem proto velmi zvědavý, kam se v nejbližší době po této zkušenosti posune nejen náš obor, ale celá společnost.
