Při studiích objevila ve škole na nástěnce letáček upozorňující na stáž v UNIFERu. Práce na pozici projektové manažerky Janu Kellnerovou, dříve Valíčkovou, následně nakopla natolik, že je dnes úspěšnou podnikatelkou stojící za projektem Tam & zpět – pětiletý deník.
V jednom z rozhovorů jsi na sebe prozradila, že máš vystudovanou chemickou fakultu, obor chemie potravin. Také jsi uvedla, že jsi již při studiu pracovala rok v marketingové agentuře. Co tě přivedlo k tak odlišnému oboru, jako je marketing?
Určitě to byla zvědavost. Všechno to vzniklo, když jsem se vrátila z Erasmu zpět do školy a najednou mi přišlo, že „pouze studovat“ je nuda. Tou dobou jsem našla na školní nástěnce informace o stáži v UNIFERu. Tuším, že tehdy UNIFER začínal a byl to jeden z prvních náborů. Tak jsem se rozhodla, že to zkusím. No a samozřejmě se mi obor jako marketing zdál neskutečně fancy! Z toho, že mě přijali, jsem se opravdu těšila.
Jaké byly tvé kariérní začátky? Bylo to v UNIFERu, nebo někde jinde?
Moje první práce, která nebyla pouze brigáda k finančnímu přilepšení, byla v UNIFERu. Já jsem u vysoké školy vyhledávala primárně zkušenosti, jelikož mi přišlo, že studium není z pohledu dnešních potřeb absolventa dostačující. Nemyslím to teď nějak špatně, vysoké školy jsou důležité, ale uplatňování nabraných vědomostí tam opravdu chybí.
Co bylo náplní tvé práce v UNIFERu?
Já jsem začala pracovat na pozici projektového manažera. V praxi to znamenalo, že obchodní zástupce našel nějakou zakázku, domluvil ji a předal ji nám do týmu. Zde jsme měli na starost, aby se zakázka dostala ke klientovi v domluvené kvalitě a v domluveném termínu. Za to byl zodpovědný člověk, projektový manažer, který si k tomu vytvořil tým, a společně pracovali na tom, aby se zákazníkovi předalo to, co si objednal.
Co ti práce v UNIFERu přinesla?
Rozhodně to, že moje pozice byla komplexní, a já tak měla možnost nahlédnout do více odvětví. Myslím si, že to je úplně nejlepší pozice, na které se dá začínat. Krom toho, že člověk dostal základní přehled o tom, co je podnikání, kolik co stojí, či jak vést tým, naučil se taky, jak předávat a prodávat zboží zákazníkovi. I když interně ve firmě je ta pozice vlastně o tom, že nic moc pořádně neumíte a jen hledáte chyby na práci ostatních. (směje se)
Jak bys popsala svůj projekt Tam & zpět?
Jedná se o pětiletý deník, ve kterém máte na každý den nějakou otázku, a vyplňováním svých vlastních odpovědí na tyto otázky vytvoříte svoji knihu života. V ní si můžete později listovat a mít těch pět let na jednom místě. Díky deníku můžete lépe pochopit, kdo jste a kam vlastně v životě kráčíte.
Kde se zrodila myšlenka deníku Tam & zpět?
Prvotní myšlenka na podnikání jako takové přišla, když jsem začala pracovat v UNIFERu a práce mě opravdu chytla. Tehdy jsem věděla, že jednou budu chtít podnikat. A proč s deníkem? Nápad přišel, když jsem odletěla na Bali na jógový kurz. Každé ráno jsme měli tříhodinovou praxi, po které byla povinná hodina ticha a my jsme si měli psát deník. Ze začátku jsem si říkala, co budu tak dlouho každý den psát? Ale po nějaké době se člověk rozepíše a zjistila jsem, že všechny ty odpovědi na vnitřní otázky si nosíme v sobě – stačí se jen správně zeptat. Pro běžný den v našich podmínkách je Tam & zpět alternativou, jak je možné u tohoto zvyku setrvat.
Psala sis i dříve svůj deník?
Deník jsem si psala celý život a píšu si ho doteď. Já jsem v tomto ohledu konzerva, která dá na to, že co je psáno, to je dáno! Diář mám celý popsaný, a kdybych ho ztratila, tak nevím, kde mám být, co mám dělat a kdy mám co zaplatit. Každopádně mimo Tam & zpět si místo klasického deníku vedu spíše občasník. Vždy, když se v mém životě něco odehrává, beru do ruky pero a začínám psát. Takže ano, měla jsem ke psaní vždy blízko, i když první deník si nepamatuji, jen památníčky. Jisté je, že opravdu denně jsem si začala zapisovat až s Tam & zpět, protože u dennodenních zápisků potřebuji dát svým myšlenkám strukturu.
Využila jsi zkušenosti z předchozích zaměstnání při tvorbě pětiletého deníku?
Mohu vyzdvihnout několik bodů, které pro mě byly důležité. V prvé řadě přehled nad fungováním projektu a jeho jednotlivými částmi, které člověk získal jako projektový manažer. Druhá věc: kontakty. Dodnes spolupracuji s lidmi, kteří byli kdysi mými kolegy, a jsem za to opravdu ráda. A třetí věc, která Tam & zpět hodně ovlivnila, byl mentoring. Již v úvodu jsem svůj projekt představila Kamilovi (ředitel UNIFERu, pozn. autorky). A vzpomínám si, že začátky nebyly vůbec jednoduché! Když jsem měla dělat projekty pro ostatní, měla jsem vše mnohem lépe připravené, než když se jednalo o můj vlastní projekt. Bylo těžké držet nad sebou pevnou ruku. Ale Kamil mě nasměroval a dneska jsou díky tomu věci okolo projektu profesionálnější, systematičtější a mnohem lépe nastavené již od začátku.
Je nějaká zkušenost či chyba, které si nejvíc vážíš, protože tě posunula o kus dál?
Můžu vypíchnout jednu docela vtipnou příhodu. Bylo to v začátcích projektu, když jsme poprvé dělali slovenskou mutaci deníku. A nějakým záhadným způsobem se nám slovíčko „December“ dostalo do české verze deníku. Ano, opravdu jsme vytiskli 2 000 kusů deníků, kde byl měsíc prosinec nadepsán jako December. Doteď si pamatuji, že si můj brácha dělal srandu, že lidi píšou knihy s tisíce slovy a já napíšu 365 otázek s nadpisem a z toho mám 1/12 špatně. Důležité ale bylo, že já se v tu dobu rozhodla spojit tyto kusy limitované edice s charitativní činností. To znamená, že lidé koupí takového deníku přispěli na pomoc dalším. A stala se z toho každoroční tradice. Loni jsme pomáhali zvířátkům, letos jsme se spojili s nadací ADRA a pomáháme seniorům. Takže vlastně mě to přimělo k tomu, že jsem si řekla „všechno špatné je k něčemu dobré“.
Jak vypadá tvůj běžný pracovní den?
Teď mám pětiměsíční dcerku, takže ta to tu teď všechno řídí. Nyní tedy pracuji podle toho, kdy zrovna usne. Nicméně předtím, než se malá v lednu narodila, jsem chodila do kanclu, protože nejlépe se mi pracuje, když změním prostředí. Na druhou stranu nejsem zastánce klasické pracovní doby od devíti do pěti. Chtěla bych vidět, kdo efektivně pracuje po celou dobu sezení! Osobně pracovní čas rozbíjím malými pauzami, nejčastěji vycházkami se psem. Vím, že nejvíc mi to myslí dopoledne, kdy i ráda tvořím a odpoledne si nechávám na maily a bezmyšlenkovitou administrativu.
Jaké jsou tvé pracovní plány a sny do budoucna?
Můj sen je, aby bylo Tam & zpět symbolem toho, vytvořit si chvilku pro sebe a krátce se v této rychlé době pozastavit nad svým životem. Těchto 5 minut nám ušetří spoustu času a komplikací v budoucnu, o tom jsem přesvědčená. A samozřejmě bych uvítala, pokud bychom na tom pracovali ve skvělém kolektivu a v útulných prostorech. Na to se osobně těším nejvíc, protože to mi z dob UNIFERu chybí jako sůl!
Co bys doporučila našim čtenářům, aby byli tak úspěšní jako ty?
Já asi nemám jinou odpověď než MAKAT. Říká se to i u sportovců – 10 % je talent, 90 % dril. Já si třeba myslím, že nejsem v ničem extrémně talentovaná. Spíš je to o tom, že si sepíšu seznam věcí, co je potřeba udělat, sednu si na zadek a nepostavím se, dokud neodškrtám všechny položky. Učím se z toho, co se mi podařilo víc, a nejvíc z toho, co se mi podařilo míň. Obklopuji se stejně smýšlejícími lidmi, a tak se nám to pěkně táhne už tři roky.
